Vak písní Probuzení

#živáslovaživoslova
#heartcorepunkpoetry
#slavicpoetry
#vakpísníprobuzení





P.L.Á.Č.
(7.8.2025 den 6)

Když stromy pláčou,
nic horšího není. 

Pocity skáčou
od rána do setmění.

Když stromy krvácí,
bolí to všechny.

Člověk se trmácí,
dny zevšední.

Kolik bolesti
strom unese?

Žít život bez česti,
v městě i v lese.

Jak staré pověsti,
co nesou se vzduchem,

odnesou bolesti,
silný jsi duchem.

Kdo nás může zastavit,
přehradit řeku?

My chcem' se doplavit,
vstoupit do všech věků.

Kdo nás chce zavrhnout,
zničit naší píli?

Slabosti podtrhnout,
jsme tak blízko k cíli...




B.O.L.E.S.T.
(20.7.2025 den 9)

Až se hranice rozboří,
vesmíry splynou.

Oceány vlijí se do moří,
ne však mou vinou.

Lidé pýchu pokoří,
poznají cestu jinou.

Co potom uvidí,
čemu se vyhnou?

Pak už se nestydí,
pouť svou si střihnou.

S lidmi i bez lidí
ke Světlu tíhnou. 

Někdo jim závidí
tu auru silnou. 

Jen bolest sílu dává,
jen rány lidi kalí.

Občas je to silná káva,
ale už nejsme malí.

Všechno pustit,
všechno ztratit.

Z prázdnoty 
se napít

a vydat se
do neznáma.

Tam, kde jsem já sám
i Ty sama.




S.O.K.O.L.Í. O.K.O.
(8.7.2025 den 6)

Když mne potká minulost,
jen slušně pozdraví,
však je to zdvořilost,
přítomnost popraví.

Řeknu Vám,
je to o zdraví.
Jít vstříc tmám
s tisícem pohlaví.

Třeba to rozlousknu,
když se správně hecnu.
Třeba to vyhraju 
i s cenou tuctu pecnů.

Zapustím kořeny,
jistě se neprokecnu.
Spojím je s větvemi 
nebo se z toho zvencnu.

Co na to okolí?
Není to divné?
Třeba to zabolí,
vzpomínka vnikne.

Jsem kusem soukolí,
to je nám jasné.
Mé oko sokolí,
mé trouby hlásné. 




B.Ř.Í.M.Ě.
(22.7.2025 den 11 nebo 2)

Sundej si 
to břímě,

objev sílu,
v Tobě dříme.

Mystéria přírody,
ohromují

dílem náhody.
Upokojí

pomatené národy
ve zbroji.

Je to čest,
se sem narodit. 

Prohlédnout lest,
k sobě se přebrodit.

Svou Lásku
okolo rozhodit.

Shodit masku,
žít si dovolit.




S.Í.L.A.
(20.7.2025 den 9)

Nemáme se
na co žalovat. 

Máme zpívat, 
máme malovat. 

Do Nebes se dívat,
bez posudku, bez výhrad.

Skutečnost skrze duši
zvědavě vnímat.

Každý ten vdech
vděčně líbat,

je něžný, jak mech,
není třeba hřímat.

Kolečka na prstech
mají svá znání.

Uznej, že strom
roste na Tvé dlani.

Až se sebe zhostíme,
Slunce zavalí naši pláni.

Vrátíme se zpět, 
nikým nepozváni.

Kdo oheň zažehne,
toho čeká síla.

Kolo osudu se rozběhne,
žehná mu jeho víla. 




S.N.Y.
(8.11.2025 den 1)

Ten divný pocit,
že jsme někde zkysli.

V temné noci,
v rameni Visly.

Kdo nás probudí
na sklonku noci?

Do vody nás hodí,
bez pomoci.

Kdo nás ještě cítí,
genius loci?

Slunce nám svítí,
asi jsme cvoci.

Životem bití,
světla proroci.

Už není zbytí,
ve válce jsou mloci.

Někdy je to k zblití,
když panáčci moci

pro své živobytí
ženou lidi do noci.

Co se Ti líbí? 
Kam chtěl bys vykročit?

Jsou samolibí,
sny nenech' odročit.





V.Ý.H.Y.B.K.Y.
(8.11.2025 den 1)

Prokleté premisy
a jejich stíny.

Hází nám do mísy,
pocity viny.

Soucit je obětí,
lítostí mylnou.

A všechna souvětí,
světem se mihnou.

Bílou s černou spojit,
pojmout všechny barvy.

S včelami se rojit,
cítit motýlí larvy.

Láska jak závislost,
po světě kvete.

Žárlivost a zlost
na etiketě.

Hledáme sebe
v jiných lidech.

Na cizích webech
v Indii a v židech.

Máme to před sebou 
a uvnitř sebe.

Stačí jen přijmout,
co v nás vždy bylo.

Výhybky vyhnout,
polknout, co se skrylo.






P.A.M.P.E.L.I.Š.K.A.
(17.6.2025 den 5)

Kolik chmýří má
posvátná geometrie?

Kdo mou krev
nenasytně pije?

Proč na duši
mám stryje?

Kdo stínem
se kryje?

Medúza
a harpyje.

Nejsem 
otrok pyje.

Na ramenou
své kyje.

Cesta přec
se dále vine.

Co má přijít,
mne nemine.

Co mám zažít,
mne dostihne.

Silný proud
mne s sebou strhne.

Krajina nejasně
okolo se mihne.

Než dostanu se
do pekelné výhně.

Než oheň 
spolkne mé břímě.




N.Á.H.O.D.A.
(26.7.2025 den 6)

Nalomená svoboda
maximální zisky.

Všeobecná pohoda
do naší misky. 

Společenská dohoda 
sklenička whiskey. 

Život je jen náhoda,
kácí se les, lítají třísky.

Volejte nimroda 
do naší vísky.

Má duše zvířecí,
cení vlčí zuby.

Je stále nad věcí,
možná jsem trochu hrubý.

Libové telecí
pečení holubi.

Žlázy s vnitřní sekrecí
maj' vliv na moje bludy.

Daleko od klecí
kariéra pobudy.

Tak tady pobudu
ještě malou chvíli.

Dokončím ostudu,
mám přeci své víly.

To kolo osudu
překvapivě kvílí.

Až rozum pozbudu,
popravím svou píli.

Bez Bible, Talmudu
skládám si díly.





P.A.N.I.C.
(17.7.2025 den 6)

Kolik let
a kolik vět?

Kolik veršů,
kolik slok?

Kolik písmen,
kolik slov?

Přitom
neudělal jsem ani krok.

Jsem klaun,
ne manažer pro pokrok.

Veliká síla
okolo letíc',

mne požila,
se mnou každý střevíc.

Dobrou's mi byla,
stezku osvítil měsíc.

Držím se díla,
umění je nejvíc'.

Múza mne políbila,
z lehka na mou líc'.

Jestli není moje milá,
tak jsem panic.

Jestli není má víla,
život je na nic.



G.O.L.G.O.T.A.
(21.7.2025. den 1)
Tolik slov
o pokroku.

Z úst 
falešných proroků.

Vidíc' ty cíle,
cváláme, jdeme do skoku. 

Není to jen výlet,
jedna noc v Bangkoku,

je to bludiště
tak trochu sudoku.

Naše hřiště 
odvrátit potopu.

Paty srazit 
květ do klopy.

Žít teď hned,
přerůst stropy.

Zážitky střádat 
do foroty.

Ze mzdy odkládat
na nové boty.

A pak jednou
nepřijít do roboty.

Najít cestu věrnou,
co kompasu se chopí. 

Mít trochu štěstí,
na sudí do poroty.

Kolují zvěsti,
že nás ženou do Golgoty.




K.D.Y.Ž.
(25.8.2025 den 6)

Když se cesty rozejdou,
hlasy trpně mlčí.

Když do sebe se nevejdou,
jeden z druhého trčí.

Už ze sebe nevzejdou,
je slyšet vytí vlčí.

Zůstanou jizvy,
rány, šrámy.

Srdce jim hyzdí,
sny nerozpoznány.

Chvilku je brzdí,
pak nadechnou se prány.

Rozběhnou se dál,
nikým a ničím nepoznáni.

Už je nic nedrží,
nic je nemámí.

Tak se to děje,
v tomto světě,

A Bůh se směje,
v každé mé větě.

Dobré nám přeje,
v makro i mikrosvětě.




P.A.T.N.Í.K.Y.
(21.7.2025 den 1)

Šrapnely ega 
tvář srdce hyzdí.

I když je vstřebá,
nechají jizvy.

Ono se nedá
uprostřed jízdy.

Hladina se zvedá 
sahá na kotníky,

Tvá tvář bledá,
startuje od píky.

Jsme všichni moudří,
hrajem' si na četníky.

Nedožít, ale prozřít

a hlavně 

nečůrat na patníky. 





S.A.M.O.V.A.R.
( 21.11.2024 den 4 )

Slovo jak dar
oceán ticha.

Smutek a zmar
hodina lichá.

Láska či svár
do Tvého břicha?

Z vnitřku spár
budoucnost dýchá.

Můj repertoár
opustila pýcha.

Ne tak stár
oživená mícha.

Šeptá kuloár 
válka svět míchá.

Sjetý pohlavár 
dále smrt dmýchá.

Slovo je dar
do tohoto ticha.

Světla avatar
se neostýchá.

Hučí samovar 
mír ven šplíchá.





S.T.Í.N.
(3.2.2026 den 6)

Sám se nakrmím 
sám se napiju.

Sám se opravím, 
sám se rozbiju.

Sám se rozpárám,
sám se zašiju.

Nekňučím 
a nevyju. 

Dokud stín nepohltím,
vždy ho znovu odkryju.





J.S.O.U.C.N.O.S.T.
(25.8.2025 den 6)

Kolik z nás 
je ještě na nohou?

Ti druzí 
už nemohou.

Kteří z nás
neprodali duši?

Kdo z Vás
Jistinu tuší?

Kdo v téhle válce
našel mír?

Sám ve své dálce,
roztočil vír?

Kdo se už ztratil,
padl a nevstal?

Kdo tuhle hru,
finálně prohrál?

Vím, je to dřina 
a hodně to bolí.

Vaše vlastní vina,
drží Vás v soukolí.

Mele Vás na padrť,
ničí Vaší jsoucnost.

Naposled ohonem zavrť,
nemáš budoucnost.





M.A.L.I.Č.K.O.
(16.7.2025 den 5)

Ta naše ohrada
bezpečí dává.

Tomu, kdo přeskočí,
upadne hlava.

Hlavní je zásada,
rozum srdci mává.

Dívat se do očí
než vytryskne láva.

Nutná je porada
a silná káva.

Klesat po úbočí,
pak přijde sláva.

Veřejná dohoda
našeho práva

s mrzkými zatočí,
jsou její strava.

Všeobecná pohoda
je startem i cílem. 

Vilně se rozkročí
v prostředí smilném.

Pak přijde náhoda,
dělíme se dílem.

Kdo plot přeskočí,
tomu se radši vyhnem'.

Na co je obroda,
světem se jen mihnem'.

Kdo z cesty odbočí,
skončí na místě stinném.

Ta naše ohrada,
smrádek ale teplíčko.

Společnost útočí,
pofoukej své bebíčko.

Kdo je má náhrada,
co klepe mi na víčko?

Jsem zřejmě veliký,
ale jen maličko.





K.O.L.O.T.O.Č.
(7.8.2025 den 6)

Kolekce špíny
na našich hřbetech.

Presumpce viny
ve všech světech. 

Panáček z hlíny
živ po těch letech. 

Maková panenka 
tančí své sólo.

Prchlivá domněnka
mantra Bam bolo.

Tvoje nástěnka 
a hnusné máničky.

Mrazík a Nastěnka 
skrytí do mrazničky.

Kolo se točí,
ruská ruleta.

Až zavřeš oči,
odpadne viněta.

Sám na kolotoči
a stále popleta.

Až nohy smočíš,
tak hurá do světa. 





K.O.R.Á.B
(8.11.2025 den 1)

Až Tvůj proud
dotkne se mola.

Zapálí troud,
začne Tě volat.

Chce s Tebou plout,
život přivolat.

Nejde se hnout,
tu výšku zdolat.

Zkus si vzpomenout
a své pole orat.

Jak vítr dout,
jen neokorat.

Hroudy všech hroud
staví Tvůj koráb.





Z.I.M.A.
( 12.12.2024 den 5 )

Mara drží otěže,
Slunovratem voní.

Prodrat se davy,
zvony tiše duní.

Zavřela teplo do věže,
Koljada sněhem metá.

Bílé světy Javi
na výsluní.

Láska hřeje svařákem,
naše další meta.

Užít si ty stavy,
kdo umí ten umí.

Na prahu odvěkém
zamrzla moje věta.

Na cestě do Pravi 
Živa v uších šumí.





K.O.L.I.K.R.Á.T.
(18.8.2025 den 8)

Kolikrát jsi mne roztrhal
na malé kusy?

Zevnitř mne rozerval,
říkáš, to se musí.

Kolikrát jsi mne zničil,
úplně dokonale?

Celý život se mnou cvičil,
abych znalostem dal vale.

Kolikrát jsi mne spálil 
úplně na troud?

Pak jsi se vzdálil,
abych nečekal na proud.

Co chceš ještě ode mne,
po všech těch zkouškách?

Je to až dojemné,
dáváš mi to po douškách.

Opatrně pozoruješ,
co ještě snesu.

Sám sobě odporuješ,
jdu dál bez hlesu.

Sázky zněly jasně,
ten už to nedá.

Nečekali vlastně,
že blázen to vstřebá.

A tak jsem tady
a stojím rovně.

Přes všechny mé vady,
dospěl jsem do úrovně,

že děkuji za další rány,
nenechám se zlomit.

Kus od nebeské brány,
hotov osud prolomit.

Takže jsem vděčný
za vše, co bylo. 

Život je věčný
a to, co se mi skrylo,

už se nechrání,
prach že mne smylo. 

To moje poslání,
do žil se mi vlilo.





P.Ř.Í.B.O.J.
(27.1.2026 den 2 nebo 11)

Znásilněná realita,
vypíchlé oči.

Duševní konformita
na kolotoči.

Implantovaná identita,
červotoči.

Sten Tvého osudu
mámí Ti mysl.

Dělá jen ostudu
už zmizel smysl.

Zavři ho do sudu,
Tvůj život vyschl.

Brána se otvírá,
zvládneš projít?

Ramena odírá,
netřeba zbrojit.

Jen přijmou to,
co dávno je Tvoje.

Najít pouto,
v klidu bez boje.

Ach ty má noto
kapko příboje.






P.R.A.M.E.N.
(18.1.2026 den 11 novoluní v Kozorohu)

Vyvěrá z Tebe pramen
čistý a tichý jako svítání,

jak oheň uvnitř Tvých kamen,
hoří bez hlídání.

Ten mih než les se dotkne slunce,
ale už ví, že ho pohladí.

Přinese něhy plné unce,
zemi k lásce naladí.

Je v něm něco z hlubin,
z míst, kam chodíš sama.

Utéct před hrůzou z novin,
nenechat se pořád lámat.

Tam kde slova nestačí
a dotyk by byl příliš.

Tam Tě voda nesmáčí
a v temnotě vidíš.

Není to jen voda,
je to zpěv beze slov.

Není to marná móda,
je to Tvůj pevný krov.

Je to smích bez hlasu,
pláč bez jedné slzy.

Cestování bez pasu,
je to blízko, už brzy.

A já stojím na břehu,
bosý a tichý,

jsem celý ve střehu,
ať sudý či lichý.

Nechávám se omývat
tím, čím jsi a čím jsme byli.

Nechci už Tě dobývat,
došly mi všechny síly.




P.L.Á.Č.
(7.8.2025 den 7)

Když stromy pláčou,
nic horšího není. 

Pocity skáčou
od rána do setmění.

Když stromy krvácí,
bolí to všechny.

Člověk se trmácí,
dny zevšední.

Kolik bolesti
strom unese?

Žít život bez česti,
ve městě i v lese.

Jak staré pověsti,
co nesou se vzduchem,

odnesou bolesti,
silný jsi duchem.

Kdo nás může zastavit,
přehradit řeku?

My chcem' se doplavit,
vstoupit do všech věků.

Kdo nás chce zavrhnout,
zničit naší píli?

Slabosti podtrhnout,
jsme tak blízko k cíli...




K.O.L.I.K.
(17.6.2025 den 5)

Už nemám,
co ztratit. 

Nechci si,
na nic hrát. 

Svý účty 
splatit.

Ať žije 
stát. 

Kolik 
stojí Láska?

Za co 
se dá koupit?

Za co
ji vyměním?

Prodat?
Neprohloupit?





P.A.T.R.O.L.A.
(16.7.2025 den 5)

Za bolest odměna 
až umřeš, zavřem' víko.

Osobní proměna,
dřevo a lýko.

Život naše doména,
to naše mlíko.

Proč jsi tak proměnná,
v tomhle světě?

Chvilkami rozverná
v parném létě.

Rozbředlá moderna
maluje Tě.

Má touha kořenná
je cítit v každý větě.

Zadám nám úkoly
a bude pokoj.

Manýry ze školy,
slušivý postroj.

Kluci z patroly
mají jasný postoj.

Když blbost nebolí,
tak jí uspokoj.





M.L.Í.K.O.
(20.8.2025 den 1)

Rád chodím po hraně,
takhle to mám.

Je to zábavné,
osudu se vzdám.

Někdy si hubu nabiju
a musím to strávit.

Mlíko rozliju,
můžem' se o tom bavit.

Chodím po hraně,
takhle to mám.

Rád skáču na laně,
odpovědnost Ti dám.

Rád civím do hlavně,
oddám se těmhle hrám.

Nechovám se mravně,
plivu na svůj chrám.

Jsem hříšný muž
a to je moje cesta.

Vidíš mne už,
ze vsi do města?

Takhle tady žiju,
všechno má své kroky.

Jím a piju,
nabíjím svoje broky.

Chci zůstat sám,
ať zní mé sloky.

Boha nevnímám,
zůstávám sám. 

Nikoho neproklínám,
odolávám všem hrám.





T.Ř.E.B.A.
(13.6.2025 den 1)

Třeba se všichni 
jednou probudíme.

K té síle,
co v nás dříme.

Nebo se 
znovu narodíme,

zas přijmem 
naše břímě.

Třeba se sem
vůbec nehodíme.

Kdo to ví?
A kdo to řekne?

Nemusí to být 
ani trošku pěkné.

Co se smí
v noci a ve dne?

Smršť odporu
se ve mně vzedme.




M.Á.G.
( 28.11.2024 den 2 )

Zaživa umřít,
aby šlo dávat. 

Za vším dveře zavřít,
pustotou se stávat. 

Síle se dvořit,
útokům mávat.

Celkově prozřít,
nečekat rabat.

Mágem se rodíš
bez iniciace.

Stokou se brodíš,
nečekáš ovace.

Jestli se hodíš?
Poslední štace.

Světlo z tmy plodíš
božská operace. 




U.V.N.I.T.Ř.
( 24.11.2024 den 7 )

Jsme na drátě ,
jak linka luňáků.

Cesty zaváté
sněhulákům.

Čaj o páté
bohatým i chudákům.

Chrastějí rakety
hrozby i výtky.

Namažu bagety
jim všem do omítky.

Prosby a pláče,
zlomené duše.

Puls srdce skáče
natáhlé kuše.

Dál sedím klidně,
ani mnou nehne. 

Rád žiju střídmě,
vše co mám, je ve mně.





K.Y.J.E.
(23.7.2026 den 3)

Řeku mám divokou
o tom není pochyb.

Schovám se za rouškou,
nenajdou můj pohyb.

Jednou se ocením,
řeknu, děláš to skvěle.

A když pak vypěním
hlavně, že v mým těle.

Hovnivál kuličku
před sebou si valí.

Lidi maj' svou udičku,
nejsme dokonalí.

Co je ale důležitý,
že tady dál žijem'.

Že dny jsou vlnobití
prostě Carpe Diem. 

Život je fenomén,
v hrudi nám bije.

V pivu je estrogen
pozor na Vaše kyje.





V.I.N.A.
(13.11.2025 den 6)

Lidi se ukrývaj'
před stíny.

Součástky 
týhle mašiny. 

Lidi rádi utíkaj'
od viny.

K čemu je tu?
Tahle vina?

Když dopijem' vždy
rozlitá vína?

Proč se trápit?
Život je psina.

Tenhle film
do tvýho kina.

Vina je blábol,
to je fakt jistý.

Nikdo z nás 
není čistý.

Matička karma
ta to jistí.

Tak jak vždy na podzim
opadá listí.




Č.Í.Š.E.
(8.11.2025 den 1)

Ztratila se 
ve vnitřním světě. 

Potkala ho
na své cestě. 

Životu sbohem 
v jedné větě.

Už není kolem
v záchranné vestě.

Každý jsme bohem
na jiné metě.

Ona se najde,
poletí výše.

Tiše vyjde,
ze své skrýše.

Jistinu odhalí
i jak čelit pýše.

Zatím však zahálí,
pije ze své číše.

Sledujte z povzdálí,
co se vaří v její míše.





P.O.C.I.T.Y.
(7.9.2025 den 7 úplné zatmění krvavého měsíce v Rybách)

Asi jsme navykli,
že život je jen krychle.

Možná jste namítli,
závěry jsou moc rychlé.

Všichni jsme na síti,
jiné než sociální.

Býti či nebýti?
Hlavně ať jsme mravní.

Punková podstata
mé bujaré duše.

Vypitá prostata,
výstřely kuše.

Nikdy mne nenajdou,
vím, jak jim zmizet.

Schovám se pod rajdou
svý city budu sklízet.

Co je nám souzeno?
A není to jedno?

Hlasy za ozvěnou
svou sílu zvednou.

Kdo jsem já,
kdo jsi Ty?

Co se má
a co jsou pocity?




P.O.H.O.D.L.Í.
(12.10.2025 den 4)

Ponořím jí do vody,
ať uleví se

a všechny podvody,
co si nese,

ve smyslu obrody,
ztratí se v lese.

Bude víc pohody,
strom vědění nese.

Život a jeho náhody,
občas jí bouří smete.

Má k tomu své důvody,
ach Ty můj světe.

Každý má své povodí,
jí ke mně to hněte.

Nic už mne nerozhodí,
Vy se tu dál rvěte.

Zahodil jsem pohodlí,
ať má duše kvete.





N.A.Š.I. B.Á.S.N.Í.C.I.
(30.1.2026 den 5)

Srdeční atrofie
v té naší jamce.

Stejně se tu dobře žije,
řekni to mamce.

Ruka ruku
vesele myje.

Milion chvilek 
za dveřmi vyje.

Nahoře mocipáni 
jeden druhýho kryje

a ta naše duše česká
poklidně hnije. 

Hlavně plný košíky 
a peníze v bance.

Zařaď se do kliky,
nedělej vlny.

Jasný jsou prokliky,
prasknutý struny.

Sbíráme bobříky,
kdo umí ten umí.

Na naše básníky
lid jen tiše čumí.

Schovaní pod víky
své pocity tlumí.





B.E.Z. P.O.Z.V.Á.N.Í.
(7.9.2025 den 7 úplné zatmění krvavého měsíce)

Pravá chvíle
chutná věky.

Co když jsme tu
jen bezděky?

Chyba v algoritmu
život vnesla.

Ve vesmírném rytmu
hledáme vesla.

Odpovědi hledáme 
ať to vše sedí.

K životu se nemáme,
jsme stále bledí.

A tak ptám se,
je to tak důležité?

Já radši mám se
i když pointy jsou skryté.

Co vlastně víme
a co nám to dává?

Když život dříme
šťastnější je kráva.

Přestaňme myslet,
pusťme se do života.

Vše není svislé,
čekáme na Godota.

Na naší cestě 
je jen jedno znání.

Když už tu jsme,
přišli jsme bez pozvání.





O.B.L.E.K.
( 24.11.2024 den 7 )

Chci se ztratit ve své tmě,
umřít dřív než se narodím.

Vědět o moři uvnitř ve mně,
že je blíže nežli dohodím.

Tvé rty líbat letmě,
mít aspoň sto hodin.

Nežít tady levně,
nesejít od souchotin.

Vnímat život jako řeku,
plnou všech pocitů.

I když je mi do breku,
vždyť znovu se tu narodím.

Nikdy nebýt ve vleku,
svou cestu přec nezahodím.

Sám ve svém obleku,
jinak se sem nehodím.






L.E.T.N.Í.  V.Á.N.K.Y.
(3.8.2025 den 11 nebo 2)

Pocity nejistoty,
ztráta směru.

Nežehrej na dobroty,
ve Tvým džberu.

Důvěra v sebe,
utopena v řece.

Pustil si nebe
a lezeš do klece.

Tam Tě rádi sežerou
i se střevíci.

A až Tě pochovaj' 
zapálí Ti svíci.

Ztratil jsi cestu
i svou kolesnici,

slintáš na vestu
nevidíš na silnici.

Vzdáváš se jedinýho, 
co bylo kdy Tvoje.

Chceš více dostupnýho,
boříš se do hnoje.

Není to dobrej nápad,
je to jasná stoka.

Východ anebo západ,
nemáš ani floka.

Snažíš se zalíbit,
pryč jsou Tvoje punky.

Jiným zemi zaslíbit,
až přijdou letní vánky.