Tichá slova Lásky

#ticháslovalásky
#heartcorepunkpoetry
#živáslovaživoslova









J.S.I.
(15.5.2025 den 11 nebo 2 jak pro koho)
Jsi mou silou, jsi mou slabostí. 
Jsi mou vílou, až do kostí. 
Jsi mou vírou, podstatou radosti. 
Černou dírou, co mne pohostí. 
Jsi mým časem, tou tichou řekou. 
Jsi mým hlasem, mojí touhou. 
Jsi mým klasem, mou oblohou. 
Jsi mé světlo, to jiní nemohou.




E.X.P.L.O.Z.E.
(8.6.2025 den 5)

Jeden druhému
se dali.

Uvnitř dále
experimentovali.

To pnutí
na kraj světa hnali.

Pak jeden v druhém
explodovali.

Rozkvetl leknín
mezi kaly.

Dva vesmíry
ruce spjaly.

Měkkce, tiše
poděkovaly.

Obroušeny
ostré hrany.

Vyléčeny
staré rány.

Zrod slunce
nad všemi lány.

Splynutí
bez bázně, hany.

Teď jsou k sobě
připoutáni.


Ú.N.I.K.
(26.7.2025 den 6)

Pořád jsem hladový,
nemám Tě dosti.

Plachty a lanoví,
větru se zhostí.

Pořád mi chybíš,
na to nejsem zvyklý.

I když mne shodíš,
vím, jsou to jen Tvé cykly.

Tak padám do Tebe,
jako kapky deště.

To nikdo nesvede,
křičíš: "Ještě, ještě."

Do Tebe unikám,
před divným světem.

Říkám si kudy, kam?
Možná jsem kretén.

Ať je to jakkoliv,
tak s Tebou je mi dobře.

My dva můžem' cokoliv,
má síla podobná kobře.

Ráno Tě posnídám
a změním Tvoje zvyky.

Neboj, já Tě pohlídám,
už znám ty Tvé triky.


V.L.N.Y.
(14.7.2025 den 3)

Zase mi chybíš,
jak ztracená sloka.

Přesto mne vidíš,
vnitřně, zhluboka.

Zase se trápím
a nemám stání.

Snad se vrátím,
překonám zdání.

Ještě Tě uchopím,
za něžné boky.

Svou roli pochopím,
ani prach ani broky.

Když nejsi se mnou,
v srdci Tě hledám.

Tvou Lásku věčnou
tím navěky vstřebám.

Kdo jsem já?
Kdo jsi Ty?

Třeba se nám to zdá,
jsme jenom pocity.

Jsme jenom vlny,
v divoké řece.

Jeden druhého plny,
daleko a spolu přece.



C.H.T.Ě.L. B.Y.C.H.
(15.7.2025 den 4)

Chtěl bych Tě ochutnat,
chtěl bych Tě pít.

V Tobě se pokutat,
celou si Tě vzít.

Chtěl bych Tě mámit,
chtěl bych si Tě brát.

Zapálit dynamit,
pak si s Tebou hrát.

Chtěl bych Tě hladit,
chci s Tebou spát.

S kouty se obeznámit,
nikdy nedozrát.

Chtěl bych Tě odnést,
neznámo kam.

Cestu si zamést,
ať není tam klam.

Chtěl bych Tě svádět,
do postele nést.

Detaily neuvádět,
z Tvé půdy kvést.



A.Ž.
(14.62025 den 11 nebo 2)

Až se naše ústa střetnou,
bude líp,
unikneme před tmou.

Až se naše těla spojí,
zmizí všechno,
co tak bolí.

Až rozpustím se v Tobě,
zůstanu tu napořád,
zpívat v hrobě.

Až svou Lásku všem rozdáme,
dostaneme víc
než teď máme.



D.O.Ž.Í.N.K.Y.
(30.6.2025 den 9)

Všechny ty vzpomínky,
jak jsi se chvěla.

Už přišly dožínky,
máš to, co jsi chtěla.

Cílové rovinky
odkryjí další kroky.

Žiju mezi muminky,
netrefí mne broky.

Blázen a zazen
vše láme na kousky.

Vrátil jsem se na zem
a nemám na housky.

Prodírám se davem,
rozplétám motouzky.

Vážky kolem krouží
a změny nesou.

Kdo po mně touží,
čí nohy se třesou?

Bahnem či louží
za Tvou adresou.

Co Tě dnes souží?
Kam pocity Tě nesou?



N.I.M.R.O.D.
(21.8.2025 den 2 nebo 11)

Vracím se domů,
zapal všechny svíce.

Zním zvukem zvonů,
rozpálím Tvé líce.

Pln síly stromů,
chci moc a více.

Zase sám v sobě,
hotov se vznítit.

V nejisté době
Tvou vůni cítit.

Vracím se k Tobě,
abych Ti moh' svítit.

Už jsme dospělí,
čas tiše dozrál.

Obecné veselí
jsem v kartách prohrál.

Až mi osud zavelí,
zjistím, co jsem pobral.

To mezi námi
žije si svůj život.

Láska nás mámí,
Ty letuška já pilot.

Nemám ani zdání,
jestli nejsem nimrod.



O.S.U.D.
(5.9.2025 den 5)

Dlouhá noc
pak svítání,

Tvý chmury
zahání.

Poslední
rozdání,

pak zbudem'
jen já a Ty.

Vedeni pudem,
otupeny břity.

Ještě tu budem',
náznak kalamity.

Já Tě nedám
za žádnou cenu.

Ještě se zvedám,
přidám se k Tvému věnu.

Tvou vůni hledám
v každém vjemu.

Kdo to zastaví,
když vše volně teče.

Kdo mne napraví,
vydá se do zteče.

Osud se unaví,
není třeba brečet.




J.S.E.M.
(4.6.2025 den 1)
Jsem JEDNO
se Sluncem.

Jsem JEDNO
se Zemí.

Jsem JEDNO
s otcem.

Jsem JEDNO
s matkou.

Jsem JEDNO
s okolím.

Jsem JEDNO,
to Ti napoví.

Jsem JEDNO
s ničím i se vším.

A tak zpívám
v korunách stromů.

V tišině
opuštěných domů.

Zním
v šumu řek.

Slavím
tento věk.

Svítím
v jasu hvězd,

poutníkům
na cestě cest.

Jsem JEDNO
však Ty víš.

Své otázky,
sama si zodpovíš.




P.Í.S.N.I.Č.K.Y.
(14.7.2025 den 3)

Kolik je písniček,
tolik je květů.

Kolik je spodniček,
tolik je světů.

Vesmír plný básniček,
má svou siluetu.

Jsem hračka na klíček
než dokončím větu.

Rád do Tebe padám
a ztrácím svoji víru.

Sny tiše spřádám,
dělám do světa díru.

Po Tobě slepě hmatám,
neznám svou míru.

Achillovým patám
ránu jen z plezíru.

Jednou se mne přejíš,
necháš mne plavat.

City jsou nejvýš,
já budu mávat.

Náhle zmoudříš,
budeš to přezkoumávat.

Oči zamhouříš,
čekáš slavný návrat.

Já budu u řeky
místy i v lese.

A všechny domněnky,
co doba s sebou nese,

pohltí pomněnky,
Tvůj klín se něžně třese.

Vyhlížíš okénky
až přijdu ve Tvém drese.




H.L.A.V.O.L.A.M.
(3.8.2025 den 11 nebo 2)
Když s Tebou nesnídám
ztrácí se všechno, co mám.
Když Tě nevídám,
zas nevím, jestli to dám.
Vzdávám hold vzpomínkám,
zavírám svůj krám.
Ref.
Ještě, že Tě mám,
ještě, že Tě znám.
Oddám se našim hrám,
na to Ti přísahám.
Napříč Tvým výhradám,
žiju a nestrádám.
Láska přišla k nám,
přinesla hlavolam.
Můj srdeční šrám,
myslí si, že to vzdám.
Ref.
Nic Ti nevyčítám,
svý prsty počítám.
Od Tebe odvykám,
kdykoliv jsem sám.
Láska je přeci chrám,
já se jí odevzdám.




H.L.A.V.O.L.A.M.
(3.8.2025 den 11 nebo 2)

Když s Tebou nesnídám
ztrácí se všechno, co mám.

Když Tě nevídám,
zas nevím, jestli to dám.
Vzdávám hold vzpomínkám,
zavírám svůj krám.

Ref.
Ještě, že Tě mám,
ještě, že Tě znám.

Oddám se našim hrám,
na to Ti přísahám.

Napříč Tvým výhradám,
žiju a nestrádám.

Láska přišla k nám,
přinesla hlavolam.

Můj srdeční šrám,
myslí si, že to vzdám.

Ref.
Nic Ti nevyčítám,
svý prsty počítám.

Od Tebe odvykám,
kdykoliv jsem sám.

Láska je přeci chrám,
já se jí odevzdám.




J.S.I.
(15.5.2025 den 11 nebo 2 jak pro koho)
Jsi mou silou, jsi mou slabostí.
Jsi mou vílou, až do kostí.

Jsi mou vírou, podstatou radosti.
Černou dírou, co mne pohostí.

Jsi mým časem, tou tichou řekou.
Jsi mým hlasem, mojí touhou.

Jsi mým klasem, mou oblohou.
Jsi mé světlo, to jiné nemohou.




V.Á.Š.E.Ň.
(29.7.2025 den 9)
Moře vět,
oceán slov.

Nedospět,
přerůsti krov.

Děd Vševěd,
úspěšný lov.

Síla lesa,
řeky, hory.

Dál od běsa
vliv diaspory.

Utéct z města,
slyšet chóry.

Z jednoho těsta,
tak na co spory?

Vidět více
než oči mohou.

Hořící svíce
je předlohou.

Bdíti spíce
je mou vlohou.

Ty Tvé líce
žárem hoří.

Už jsem blíže,
moje Tvé se dvoří.

Moře břeh líže,
my jsme Ti, kdo tvoří.

Moji vášeň
nikdo nepokoří.




Ř.E.K.A.
(16.6.2025 den 22 nebo 4)

U řeky Lásky
sedl jsem s prutem,

nahodil návnadu,
čekal, co bude.

Zamrzl čas
v tom mém světě.

Strnulo tělo
i slovo v mé větě.

Tak jsem tam seděl
a čekal marně.

Chtěl jsem to vzdát,
přenechat karmě.

Pak něco se pohlo
hluboko v duši,

jizvou vešlo Světlo,
jsem v něm po uši.

Teď skrze mne
teče řeka,

jak je to kouzelné,
co mne ještě čeká?




N.E.C.H.C.I.
(21.6.2025 den 9 svátek Kupaly)

Nechci všechno ztratit.
Už nemám se kam vrátit .

Nechci všechno zvorat,
tak mi Rode poraď.

Tvý pole dobře zorat,
na duši neokorat.

Nechci se pořád hledat,
Lásku chtěl bych vstřebat.

Nechci už být stínem.
Nechci dál být loutkou.

To raděj' vínem,
rozkvetlou loukou.

Ke Světlu tíhnem
Že je to chyba?

My všechno stihnem'
i to, co se nedá.







K.O.L.O.V.R.A.T.
(25.5.2025 den 3)

Všechny ty rány
shůra byly dány.
Ukázali cestu,
co dál se vine.

Vyhne se městu,
lesem se line.
Všechny ty cesty
vedou mne k Tobě.

Nemůžu spát.
Už ani v hrobě.
Já chci si hrát!
I v týhle době.

S Tebou se smát,
ve vhodné róbě.
Vše má se stát,
však jsme jen loutky.

Nechci se prát,
bílek nebo žloutky.
Kdo tady krad'?!?
Kdo pozval tyhle floutky?

Cítím smrad,
slábnou moje choutky,
zbývá Kolovrat
a zvedlé koutky.





T.Y.
(26.5.2025 den 4)
Tvé vlasy
padají do mne,
jak paprsky krásy
a svítí.

Tvé oči
jezera hloubky
na kolotoči
smutek a radost.

Tvá ústa
hlasitě mlčí,
zvou mne na místa,
kde zní hlasy vlčí.


L.Á.S.K.A.
(29.7.2025 den 9)

Láska,
kapka rosy.

Celý svět
v sobě nosí.

Láska,
plamen ohně.

Může hřát
i pálit hodně.

Netvařte se
bohorovně.

Ona sídlí
v mém domě.

Tam i sílí,
tak pojďte do mně.

Ona svítí
klidně potmě.




V.O.D.A.
(30.5.2025 den 8)

Z Nebes padá voda,
poselství nese.

Ono se to poddá,
zem se občas třese.

Odvahu nám dodá
na louce, v lese.

Každého čeká kroda,
ne každý to snese.

Smrt je fáma,
strach tu není.

Srdcová dáma
přináší snění.

Guru nebo láma?
Co to změní?

Osudem jsi mi psána
už od kuropění.




J.E.Z.
(25.6.2025 den 4 novoluní v Raku)

První den bez Tebe,
jak spráskaný pes.

Nepíšeš, nevoláš,
zčernal poslední bez.

Jdu zpátky do sebe,
má bolest vůbec mez?

Tebe snad nezebe,
já řece stavím jez.

Už nechci do Nebe,
teď ztichla moje ves.

Možná se povede,
překonat samotu.

Srdce mne podvede,
nedělá drahotu.

Pozornost odvede
největší z Pierotů.

Oheň líže svíci,
vášnivě na knotu.

Polévka lžíci,
já mám svou dobrotu.

Poslední doteky
žhnou, hoří v rozkroku.

Otevřu oči
a vydám se do kroku.

Láska je královna,
já jeden z jejích poskoků.

Nemůžu žít,
s Tebou ani bez Tebe.

Zelený les
oblékl se do hnědé.

Vkráčíš mi do snu,
to ještě dovedeš.

Já sloužím na vojně,
chceš víkend pospolu.

Tváříš se pokorně,
květ dělíš od stvolu.

Můj žold v torně
je však mizerný.

Z vojska mne nepustí
můj pocit niterný.

Snad mi vše odpustíš...




V.L.K.O.D.L.A.C.I.
(30.7.2025 den 1)

Strašná pachuť
milosrdného braku.

Těžká kalba,
probuzení v Baku.

Bolí Tě záda?
Přidej si do tabáku.

Jsi ještě mladá
všechno máš na háku.

Kdo Tě nezvládá,
má jí jak z praku.

Čí samovláda,
ujíždí ve vlaku?

Máš mne ráda,
jsem ve Tvým vaku?

Klesne mi brada,
nejsem na Mont Blancu.

Kde je ta vada,
potomek starých draků.

Noc na zem padá,
přišel čas vlkodlaků.





P.O.T.O.K.
(2.6.2025 den 8)

Světlo mého života,
Tvá Láska,
Tvá ochota,
realitu mění.

Zda se,
že nic jiného není.
Ráno nese Tvojí něhu
rozlévá se,
nezná břehů.

Mizí schopnost,
být ve střehu.
Den se vydá
do kroku.

Jsi dál se mnou,
silou proroků.

Slova střílím
od boku.

Pustil jsem hráze

potoku.





T.Ě.S.T.O.
(14.7.2025 den 3)

Až se jednou probudím
a začnu žít,

až se jednou přinutím
a ztratím svůj klid.

Až mne z domu vyhodíš,
půjdu po své cestě.

Pak mne zase nalodíš
v mé záchranné vestě.

Asi se sem nehodím,
mívám divný stavy,

do Brodu se přebrodím,
jsem částí Tvý stravy.

Až se znovu narodím,
vše bude jak kdysi.

Třeba Tě odradím,
nebudu v Tvé misi.

Jenom Tě pohladím
a zmizím do neznáma.

Kytaru naladím,
byla's moje dáma.

Třeba se nesejdem',
budeme jiný.

Do sebe se nevejdem',
život bude stinný.

Ať to bude jakkoliv,
bude to správně.

Už není ačkoliv,
hledím do Tvé hlavně.

Tak už to ukonči,
do srdce mi vypal,

jen dvě piva u Monči,
hruď jsem tiše vypjal.

Mé trápení utopíš,
budu zase bez tíže.

Jednou snad pochopíš,
že těsto patří do díže.





O.S.V.Ě.T.A.
(15.7.2025 den 4)

Tahleta planeta
nemá svůj cíl.

Chce jen jít do světa,
chráníc svůj kýl.

Jsem to ale popleta,
vždycky jsem byl.

Květy je oseta,
déšť špínu smyl.

Přichází osvěta,
její další díl.

Vím, že jsi koketa,
od boku střílíš.

Strhnutá viněta,
mám s Tebou kříž.





P.Í.T.K.O.
(30.6.2025 den 9)

Já dále se ptám,
proč já?

Co dělat s tím mám?
Jen si hrát.

Navstříc všem tmám
nebudu se bát.

Kmán anebo pán?
Žít či spát?

Osud nám byl dán,
tak ať to má spád.

Pustil jsem řidítka,
ať se to valí.

Vodu do pítka,
už nejsme malí.

Už padá omítka,
vždyť jsme dokonalí.

Houpe se kolíbka,
sami sebou jsme se stali.

Poslední pobídka
a vlak už valí.

Jsi moje jezero,
jsi víc než by se smělo.

Kousek za Jizerou
vábně voní mi Tvé tělo.

Nic nám neseberou,
cestou jdeme skvělou.

Překážek sedmero
přec donesu Tě dom celou.




P.O.S.L.E.D.N.Í. M.Í.L.E.
(20.7.2025 den 9)

Samota nebolí,
je trochu zrádná.

Výčitky okolí,
pozice kárná.

Opít se do němoty
a začít mluvit.

Nečekat na bonmoty,
radši se tulit.

Samota nepálí,
spolkne Tě natuty.

Vraník dál zahálí
s ním zlaté pruty.

Čas jiskru zažehne,
udělá salto.

Všechno se rozběhne,
cihly spojí maltou.

Láska nás předběhne,
zamává z cíle.

Jak dlouhá je
poslední míle?





M.Ý.T.I.N.A.
(30.6.2025 den 9)

Ještě Tě nevnímám,
jak by se dalo.

Pořád se dojímám,
že se to stalo.

Všechno si odpouštím,
stačí jen málo.

Bolest propouštím,
ať jí splaví řeka.

Světlo přijímám
i to, co mne čeká.

Tiše rozjímám,
hrdost směle kleká.

V Tobě se rozpouštím,
Slunce se usmálo.

Mýtina za houštím,
co tak dlouho spalo?




M.Á. P.Í.S.E.Ň.
(25.6.2025 den 4 novoluní v Raku)

S jazykem na vestě,
z posledního dechu.

Došel jsem k nevěstě,
leží na mechu.

Stojím na podestě,
na dveře klepu.

Všechny síly nebeské
dovnitř vmetu.

Jak je to tu hezké,
miliony světů.

Světla zábleskem
dopíšu větu.

Slunečním paprskem
osvítím metu.

Snad vpustí mne
do svého ráje.

Srdce třese se,
něco v něm zraje.

Odolám noblese,
jsem z chudého kraje.

Má píseň line se,
dala by se krájet.