Vak písní Síla lásky
#živáslovaživoslova
#heartcorepunkpoetry
#slavicpoetry
#vakpísnísílalásky
P.O.E.Z.I.E.
( 12.2.2023 den 3 )
Klikatá jako zmije,
stále záda mi kryje,
duše mé stryje
je anděl i harpyje,
srdcem mým bije,
krev žilami lije.
Někdy jen teskně vyje,
jindy vše špatné smyje,
je silná jak slovutná Dyje,
občas mne celého zpije,
duše posvátná geometrie
vždy byla a bude poezie.
Č.Á.R.Y.F.U.K.
( 17.12.2022 den 8 )
Dělám tady trochu hluk,
to protože jsem čáryfuk.
Koupil jsem si bublifuk,
páč nejsem vládní politruk.
Bubliny Božích muk
foukám podél jitřních luk.
A až vytáhnu gumicuk,
použiju ho jako luk.
Prostřelím ten divný shluk,
jsem přeci pořád ten malý kluk.
Čerstvého vzduchu dejte si šluk
a hlavně nikomu nikdy ani muk.
N.A.Š.E. Z.E.M.Ě.
( 10.12.2022 den 1 a kouzelný prosinec 2022 )
Bože, to je přeci naše země!
Bohyně, to je naše plémě!
Kdo prodal ho levně?
Kdo ničil ho zevně?
Jenže já mám Vaše sémě,
tam hluboko uvnitř, ve mně.
Tak neztratím se ve tmě.
Nikdy nevzdám to, stejně.
Stojím jak sloup, neochvějně.
Jiskro má, dál hřej mě!
Není co prodat, není co koupit.
Jen do Lásky můžete vstoupit.
J.A.Z.Y.K. B.Y.T.Í.
( 25.4.2023 den 9 )
Co se to tam v trávě třpytí?
Je to slza vody z vlnobití?
Není k jídlu není k pití,
celý svět je v ní skrytý.
Rosa mluví jazykem bytí,
řeč její prázdné duše sytí.
Je na trávě i na polním kvítí,
v zahradách i v lese svítí.
Vše je jen JEDNO bytí,
kdo se jeho řeči chytí?
Vlnění je živým jazykem bytí,
ten je však většině zraků skrytý.
Všichni máme v krvi vrypy,
co potvrdí, že nejsme prototypy.
S.K.V.R.N.Y.
( 17.4.2023 den 1 )
Povrchem skvrny tiše vlní,
kdekomu jeho sny splní.
Sluncem plují, něžně vrní,
zdálky vypadají jak zrní.
Co Tě pálí, co Tě brní?
Když se šišinka krní...
... podvěsek nikoho nenakrmí,
ten kopec zdá se být strmý.
Život obmotán je trny,
cesta je běh mezi drny.
Já raději pozoruji ty skvrny,
jak tancují, jsem jich plný.
Nebo rozeznívám všechny struny,
ať všem Živa vstoupí do koruny.
Rod poslal záchranné čluny,
tak připravte se na přesuny...
S.E.N.
( 25.4. - 26.4.2023 den 9 až 1 )
Dotknout se snu.
Nedostat dnu.
Být pánem svých dnů,
dokud nepadnu.
Být pánem svých snů
dokud nezvadnu.
Říkáš, že to nezvládnu,
neprokouknu tmu...
Vidět zem svobodnu,
každou ne jednu.
Když se na tom neshodnu,
nezvadnu, nespadnu.
Nezrudnu a nezhnědnu.
Nekleknu a nepadnu.
D.C.E.Ř.I.
( 25.9.2023 den 5 )
Odnikud ses objevila,
s Tebou přišla velká Síla.
Nalila důvod do mého díla,
do mého bytí také zbyla.
Život nás dělí i spojuje,
každý s něčím bojuje.
Snad Tvůj člun se mnou popluje,
bez Tebe mou duši to porcuje.
Ty jsi prostě moje víla,
co temnotu rozsvítila.
Mou nejlepší část vylovila,
když jsi "táta" vyslovila.
Držím tě na Tvé pouti,
když se Ti vše hroutí.
Jsme jedné krve, to se nepřekroutí,
tak ať se Tvé srdce nermoutí.
At jsme spolu nebo daleko,
já z Tebe jsem vždy naměkko.
Ty má milá chráněnko,
duše mé nástěnko.
Pamatuj si, že já tu pro Tebe budu,
rozředíme spolu tu šedou nudu.
A ať kamkoliv kdy půjdu bez Tebe,
vždy Tě budu držet na cestě do Nebe.
S.N.Ě.N.Í.
( 18.4.2023 den 2 )
Duši vystav snění,
vše co tu je, je i není.
Dovol duchu dýchat,
do Všemíru se míchat.
Roztáhni křídla
ze svého zřídla.
Naber správný proud,
nech se vším obejmout.
Vkroč i do divokých vod,
neboj se být hromosvod.
Je v Tobě Síla Věků,
jen byla chvíli na útěku.
Sílu dusil's v breku,
zarazil jsi živou řeku.
Snění tu je i není,
snění mnoho lidi změní.
V.Ě.Č.N.Á. L.Á.S.K.A. R.A.D.A.
( 28.4.2023 den 3 )
Našel jsem Věčnou Lásku,
teď nemám stání.
Žít v ní budu bez přestání
a když nebude k mání,
přijďte ke mně bez váhání.
Jsem na východní stráni,
tam kde se slunce zemi klaní.
Bratři, sestry dost bylo lhaní,
dost bylo doby plné spaní,
přišel čas na vstávání.
Plivněme do svých dlaní
a do příštího vinobraní
najdeme sebe, to hlavní,
budeme zase slavní.
Našel jsem Věčnou Lásku,
visela na jemném vlásku,
divnou měla masku.
Teď mne má na provázku.
Už nevydám ani hlásku....
Z.P.Í.V.A.J.Í.C.Í. V.E.S.M.Í.R.
( 24.4.2023 den 8 )
Celý život viděl jsem se křivě,
jak škrábanec ve starém zdivě.
Teď stříbří vlasy v mé hřívě,
občas rád zahraji Bohyni Živě.
Cítím, jak ve mně náruživě,
zpívá sám vesmír jasnozřivě.
Stal jsem se písní známého mistra,
po lehké snídani malého bistra.
Píseň mne hraje, kde se jí povede,
vím, že zlo teď už nic nesvede.
Jasně, ještě pár kliček předvede,
ale nezvládne vypnout cestu do Nebe.
Vesmír se směje, zpívá a přede,
už není přelivem jenom pro šedé.
M.U.Ž.Ů. K.L.E.C.
( 17.12.2022. den 8 )
Jak vypadá koniklec?
Aha, máš rozeplý poklopec.
Stěží vyjdeš na kopec,
tvrdíš, že jsi sportovec.
Vymyslel sis další klec,
připadá Ti, že je to hec.
Buchty už nepeče pec,
na břiše má je sportovec.
Já chci být bezdomovec,
ten pravý Bohoslovec...
Nestarej se o obec
a zapni si ten poklopec!
P.Á.B.E.N.Í.
( 18.2.2023 den 9 Mahašivaratrí )
Síla Toho, co není,
nakonec všecičko změní,
ráda ( Radha ) vyslyší Tvé snění,
v jeho původním znění.
K čemu všechno to dění?
Iluze. Mája. Mámení.
K čemu všechno to chtění?
Když máme vše i to, co není.
Cítíte to něžné vábení?
Přijmout svou roli pábení?
Že prý to svět nezmění?
Odkud pochyby pramení?
Ve jménu dnešního znamení
se stanu tím, kdo není.
Oṃ namaḥ śivāya gurave
satccidānanda mūrtaye
niṣprapañcāya śantāya
nirālambāya tejas
V.O.L.N.O.B.Ě.H.Y.
( 20.12.2022 den 11 nebo 2 / den do slunovratu )
Až překonám své břehy,
vyleju se do božské něhy.
Až roztrhnou se mé stehy,
vykrvácím na bílé sněhy.
Až vypustím všechny zběhy,
marné bude držet Vaše špehy.
Sakra, co je tohle za příběhy?
Mé verše jedou na volnoběhy!
Až duše utečou za výběhy,
rozjedou se celé koloběhy.
Já pak sám s básnickými střevy,
budu dumat zda hot anebo čehý...
...pak vytřídím z Lásky plevy,
snad bude zralá na rozsevy...
B.O.L.E.S.T.
( 21.4.2023 den 5 )
Ruce máš v kabátě,
pláč prší a jsi na blátě.
Alespoň kamarád na drátě...
Ono by nebylo vše tak okaté.
Všechny cesty mlhou jsou zaváté,
většinou od rána do půl desáté.
Kus světa vdechneš do sebe,
hlavu zakloníš, vyfoukneš do Nebe.
Pozornost milá Tvou bolest odvede,
už je to moc, tolik se do Tebe nevejde.
Nakonec na tom nikomu nesejde,
bez Tebe nic dobrého z Tebe nevzejde.
S.K.V.O.S.T.
( 17.12.2022 den 8 )
Muži nám podlehli divnému skvostu,
věnují se výhradně svému chvostu.
Na mou duši všichni až po vrchnostu!
S tímhle můžou leda zpět do dorostu.
Nebo je zašít někam do porostu,
nahradit je partou samorostů.
Mysl mají hodně prostu,
ta vyjímá se na kompostu.
Rádi se zmocní velkého postu,
aby hrát si mohli na hodnostu.
Píšou spousty krásných postů
a pak spálí většinu mostů.
Nehrajte si na starostu,
vždyť patříte jen svému chvostu...
Já jsem
K.R.E.T.É.N.
( 29.11.2022 den 1 )
Vichry plavně prýští tělem,
sám sobě teď stojím čelem.
V očích záblesk dávných šelem
náhle nás vidím v záběru celém.
Společnost sprintuje pochybným směrem,
podivné masky u toho na sebe berem.
Jsme jako v pasti a sami se do ní derem,
rád bych nás zachránil srdcem a perem.
Vážně jsme na místě skvělém.
Krajina ladná, úrodný terén.
Co nám tu chybí, proč se tak perem?
Jak ryba na souši sebou melem.
Civilizovaný svět stal se neurojedem
a tak si tu takovou párty jedem.
Bez pointy beze smyslu život vedem,
topíme ho ve smrti a hrnku bledém.
Promiňte a co Láska se svým květem?
Ta přeci má kalibr zahýbat světem,
ze všech měsíců udělat květen!
Chápu, Vy si myslíte, že jsem kretén.
K.A.T.
( 21.4.2023 den 5 )
Tak setni hlavu mou kate,
můj zásadní šachmate.
Našmátral jsem puls hmatem,
mne nezničíš automatem.
Spočívám na místě svatém,
tam kde Bůh je ve stavu sťatém.
Jsem sám sobě zkratem,
svým nejhorším zvratem.
Proč jeden druhého matem,
když bloudíme stejným státem?
Proč z žen míti harém,
proč žít samým svárem?
Proč stát se stádem?
Vždyť sami si vládnem...
Pověs mne prvním ránem,
chci stát se lodi ráhnem.
Až si své lži poctivě stáhnem,
nad odleskem světa rukou mávnem.
Žijeme přeci v jasu dávném,
proč ztratit se v procesu marném.
K.A.S.T.R.A.C.E.
( 17.12.2022 den 8 )
Stůjte dál v pozoru!
Probíhá kastrace názorů.
Společnost je v rozporu,
hodím na ní bačkoru.
Poslouchá každou potvoru,
mění se na stádo netvorů.
Z mužů stádo toporů
nemají na to, dát ženám oporu.
Ženy plny odporu
hledají Boží podporu.
Na vše je spousta lektorů,
mektají blekty od svých nestorů.
Umyjte si hlavy v lavoru,
postojte u starého javoru.
To nevidíte, že jdeme nahoru?
Dost bylo planých hovorů.
V téhle době po moru,
otevírám oboru.
Nebojte se ponoru,
vyzvedněme lasturu
a ukončeme tu drezúru.
Vraťme životu glazúru.
V.Š.E.
( 10.2.2023 den 1 )
Vše, co ze mne zbylo,
se do papíru vpilo,
do slov se slilo,
svůj význam skrylo.
Co bylo, to bylo,
teď Ty má vílo,
Ty skrytá sílo,
poodhal mé dílo.
Jak dobře se snilo,
teď vše se objevilo.
Vše, co ve mně zbylo,
do pár slov se skrylo,
aby do srdcí se vpilo,
sem tam dech vyrazilo,
výhonek vyrašilo,
náhle vše vyjasnilo...
Z.Á.S.A.D.Y.
( 12.12.2022 den 12 )
Mám své zásady,
vystavil jsem je pevné, jak hrady.
Vkročte do mé zahrady,
tam kvete Láska bez zrady.
Vše ostatní jsou jen dohady,
tu k ničemu nejsou doklady.
Osud připraví Vám úklady,
Vy však držte se té nálady,
neopouštějte Vaše zásady,
to jsou Vaše doklady.
A když si vezmete do hlavy,
že svět je plný zábavy,
ustanou Vaše obavy,
zmizí mrak bolavý.
Pak lehnete si do trávy,
uslyšíte i jemné oktávy.
PS: RA Síla Jednoty
T.O.U.H.A.
( 22.4.2023 den 6 )
Touha všech básníků,
zůstat živý během průniku.
Být mírem, když je čas útoku,
když spát máš a je Ti do skoku.
Když flok je tu bez floku,
když zasmrádli naší zátoku.
Touha všech básníků je milovat,
i když ti je do breku, bojovat.
Den po dni tiše si malovat.
Svou karmu ladně si stohovat.
Kdo z nás čeká na návrat?
Kdo z nás našel svůj kolovrat?
Kdo nám dnes může brát?
Kdo nám dnes může dát?
Prodaní herci se snaží o převrat.
Prodané duše jen o návrat.
My jsme stále u našich vrat,
kde je vůle, tam není smrad.
Těžké dnes na něčem hledat klad,
jen moudrý přijímá svět bez výhrad.
Touha je šmouha,
ouva ach ouha...
S.R.D.C.O.V.Á. S.E.D.M.A.
( 12.12.2022 den 12 )
Zachraňte horké hlavy,
co mi sem jezdí z Prahy.
Ti lidé jsou mým snům vrahy,
kvůli nim nosím dlahy.
Proto tak těžké vztahy,
tolik let a námahy.
Hrát si na Bohy,
je jak zapálit stohy
a s nimi všechny své vlohy,
je to jak pád z oblohy.
Odměnou za život stresem,
je projížďka Mercedesem.
Radši půjdu pěšky, tím mým lesem,
jsem srdcovou sedmou, ne esem!
Košťata nechal jsem za vřesem,
odmítl jsem se stát běsem.
C.H.R.Á.M.
( 21.11.2022 den 2 nebo 11 )
Konec všem hrám.
Láska je chrám.
Z Lásky, jak trám,
postavím prám.
Připluji k Vám,
místa dost mám.
Kdo prohlédl klam,
ať přidá se k nám.
Vyplujem v Černé Luně,
na tomto břehu Láska stůně.
Zvu Vás do krajů barev a vůně,
zdoláme bažiny, močály, tůně.
Tělo je chrám,
tělo je rám.
Jaké plátno mu dám,
vymyslím sám.
Maluji Lásku jak trám,
na duši nechátrám.
Vždyť Láska je chrám.
Vždyť Sita je Rám.
L.Á.S.K.A. N.A. V.L.Á.S.K.U.
( 24.12.2022 den 6 )
Viděl jsem Lásku,
jak visí na vlásku.
Jak nevydá ani hlásku,
v ústech divných pásků,
co komolí věčnou krásku,
sliny a dost mlasků,
k tomu pár smutných prásků,
vodou zapitých prášků.
Dám si teď klidně sázku,
že brzy shodí svou masku,
že jí uvidí v celém obrázku,
malovaném na oblázku.
Z.Á.K.O.P.Y.
( 25.1.2023 den 6 )
V zákopech se život šeří,
to vysvětluj této zvěři,
co z kanceláře vody čeří,
co zbrojaře zve na večeři.
Zkuste vysvětlit svojí dceři,
že někteří naši kaskadéři,
cpou peníze do války dvěří
a marketing zla mluví o soupeři.
Sám si sedni do zákopu, politiku milý,
do pár dnů bude Tvůj svět shnilý,
zbavený veškeré životní síly,
zůstane jen pocit provinilý...
...za to, že přidával si síly,
ať se tady více střílí,
že díky Tobě více lidí kvílí,
přiblížil ses ke své poslední míli....
P.R.A.V.
( 2.2.2023 den 11 nebo 2 Hromnice )
Až mne tahle Hra unaví,
přilehnu k Zemi, do trávy.
Prostoupí mne pocit voňavý,
Bohové vezmou mne do Pravi.
Až tu jednou nebudu,
už nebudu dělat ostudu.
Pak můj hlas vyvezou na smetí,
já budu zpívat dál ústy mých dětí..
Moje verše tu rády zůstanou,
vůni dávnou potomkům přivanou.
Dají jim sílu, udělat, co si zamanou,
vytáhnou je až budou za hranou.
Co ode mne ještě dostanou?
Všechnu mou lásku nestrannou.
Budu jejich světlem jejich ochranou
a až dondou, přivítám je za branou.
R.A.D.O. A R.A.D.A.
( 28.4.2023 den 3 )
Tvá vláda,
kryje nám záda.
Temnota a zrada.
Dech zpoceného stáda...
Zas padá mi brada,
jsi tu má Rada,
co má mně tak ráda,
co našla si Rada.
Věčně mladá,
do srdce padá.
Její vnada
není vada.
Kdo se zas hádá?
Teď je tu Rada,
věčná záhada
v rukou hada,
pomáda nomáda,
blokáda tornáda.
Pořád nám dává,
zevnitř nám mává.
To se tak stává,
včelu udělá z páva.
Máš na ní práva,
dobrá to zpráva.
Jak medová šťáva,
jak jarní tráva.
Rada je sláva.
Rada je správa..
H.L.A.S.Y.
( 25.4.2023 den 9 )
Trochu ztuhlý,
jak na dně truhly.
Vaše hlasy ve mně,
Vaší krve plémě,
rozezní se jemně,
Rodová paměť ve mně.
Čí jsem to sémě?
Nedám své levně.
na nejvyšším břevně
Vlajka stále pevně
Vlast žije zjevně,
navenek i ve mně.
Ve světle i ve tmě
Dole i vzletně.
V.L.N.Y.
( 24.4.2023 den 8 )
Vlny Lásky čechrají nám vlásky.
Lásky vlny hladí naše vrásky.
Nepůlte svůj život pásky,
nevstupujte bez nadsázky.
Hrajte s Bohem o oblázky,
naberte vejce od pomlázky.
Dělejte vlny, vlny, vlny...
...co Lásky jsou plny...
Že je Váš kopec příliš strmý?
Že Cesta je zarostlá trny?
Dělejte takové vlny,
co svět Láskou plní.
Pohlaďte kotě, co ve Vás vrní,
vzpomeňte, že bylo tu první.
Ať Vám pýcha duši neposkvrní,
vždyť jsme všichni tak nepatrní.
Proč oblékat se do brnění,
raději tiše hlídat své mnění.
Znát dobře srdce znění,
dojít ke svému naplnění.
K.R.O.V.
( 20.4.2023 den 4 )
Ať je tato černá luna novem,
co záštítí bohémy krovem.
Co požehná jejich kroky,
vlije verše do jejich sloky.
Ať zvítězíme ve válce s mloky,
ať děláme ty správné kroky.
Slunce se skryje a zase ukáže,
usměje se nám potichu do tváře.
Povzbudí nás na cestě z žaláře,
od Věků temnoty až do záře.
Nechť nás den silou plní,
v naší Pouti dál nás vlní.
O.C.H.R.Á.N.C.I. S.N.Ů.
( 24.12.2022 den 6 )
Když sníš, tak bdím,
o snech Tvých všechno vím.
Znám Tvou radost i splín,
nikdy nesložím ruce v klín.
Nikdy nebudu sloužit silám zlým,
světlem svým rozpustím Tvůj stín.
Stačí jen říct, že mohu, že smím,
chmury složím k nohám Tvým.
Sny ochráním záměrem svým,
běžně sním a zároveň bdím.
V tom boji tuhém, zákulisním
vyrveme nazpět vše i bezesným.
Vždyť proto jsme se stali tím,
proto jsme v přeboru okresním.
Ochránci snů ve službách lidstva,
marná je šedá přízemní lichva.
Vrátíme sny tomu, komu patří,
jsme legendární parta - nebeští bratři.
D.E.Z.E.R.T.É.R.
( 20.12.2022 den 11 nebo 2 / den do slunovratu )
Jsem dezertér,
co našel směr.
Co zřejmě utéct směl
a tak se sebral a prostě šel.
Najednou zcela osaměl,
jenže směr ho dál poháněl,
on na bolest nehleděl,
kdekdo se po něm oháněl.
Kdekdo ho rád pohaněl,
od té Cesty ho odháněl.
Utekl jsem zpoza děl,
završit nelehký úděl.
Já jsem ten, co zřejmě směl,
já jsem ten, kdo jasně měl....
M.Í. B.R.A.T.Ř.I.
( 8.12.2022 den 8 celá Luna v ♊ )
Rozkmotřili se mí bratři,
ocitli se spolu ve při.
Chtějí to jeden druhému natřít,
druhou stranu mrtvou spatřit.
Do tohoto světa já nechci patřit,
tam, kde se vraždí mí milí bratři.
Lásku a mír posílám vzduchem,
tam, kde bratři v boji bezduchém,
krví zbrocení, zla jsou průduchem,
mlátí se cepem, obuchem.
?.?.?.
( 22.12.2022 den 4 )
"Oživili jste staré stvůry?"
Varovně volají hlasy shůry!
Nenávist do mozkové kůry?
Ty nejhorší noční můry...
To už jste zapomněli na hrůz fůry?
Bílé tváře, hnědé mundúry?
Uřízněte tyto šňůry,
dejte si léčebné kúry.
Radši poslouchejte trubadúry,
namísto temné, hnědé drezúry.
Lásku chtějí narazit na kůly,
znásilnit svobodnou vůli.
Koně vyměnit za pandúry,
z lidí udělat kreatúry.
Komu se zachtělo diktatury?
Led přichází z evropské garnitury.
Od kultury do cenzury,
bez glazury do tortury...
Tyto staro-nové procedury
přinesly hnis do purpury...
C.I.T.
( 15.12.2022 den 6 )
Mé křiky jsou vděčně tiché,
mé Lásky stále smutně liché
a tak se radši směju břichem,
vím, jak lehce tady zpychnem.
Každý žije vlastním rytmem,
jen občas jiného se chytnem,
někdy v jiných rytmu skrytém,
bloudíme cizím bytem.
Ať nám Láska je vždy krytem,
v tom údolí věčně zpitém,
chtěl bych být jen malým kmitem,
Božského srdce dolomitem.
Od jitra se lesknout platinovým svitem,
stát se Vaším nejmilejším hitem,
stát se Vaším kolem, favoritem,
v tomto světě neurčitém...
Nechci však být parazitem,
chci být Vaším apetitem,
chci Vás ladit mým citem,
tím citem Láskou zpitém...
S.T.Ř.E.C.H.A. Č.E.C.H.A.
( den 26.11.2022 den 7 )
Problém běžného Čecha
tkví v tom, že ego je jeho střecha.
Když novou věc slyší, hned rychle spěchá,
posoudí, odsoudí to jsou jeho echa.
Té evropské vesnici ego tak sluší,
soudit a posmívat, k Lásce být hluší.
My přeci víme, jak je to správně,
všem to pak povíme, tak to hlavně.
Potom se sejdeme v tom všivém krámě,
jedy se poplivem, jdeme brečet k mámě.
Chytrost běžného Čecha
je zároveň jeho střecha.
Místo pochopit a milovat,
umíme soudit a vztahovat.
Snad přijde moudrost, Vesmír už čeká,
jenže běžný Čech se moudrosti leká.
Četli jste Františka Ladislava Věka?
Snad víte, že čistá má být naše řeka?
Zameťte ego na svém prahu,
zachraňte nabubřelou Prahu.
Rád potkám Vás na našem svahu,
snad už si s egem nebudete dělat hlavu....
Snad nepojdete na otravu,
když jedem trávíte břicho, srdce i hlavu..